Kdy naposledy se v Tachově oslavoval Den boje za svobodu se nám z archivů zjistit nepodařilo. Dle slov pamětníků to bylo snad někdy po roce 2000. Jisté je, že se tento významný den v Tachově neslavil určitě více jak 20 let. Jsme moc rádi, že jsme měli možnost se do příprav zapojit a navíc také vystoupit na pódiu a říci našim sousedům pár slov.
Vendula Machová projev
Oslavujeme 34 let od pádu železné opony. 34 let máme v naší zemi demokracii, přesto to stále není samozřejmé a nejspíš nikdy nebude. Demokracie je stav křehký, zvratný a ideální ve své nedokonalosti. O svobodu, kterou teď máme, můžeme zase přijít. Stačí, když dobří lidé budou pasivní.
A proto si Den boje za svobodu a demokracii stále připomínáme. Připomínáme si také odvážné lidi, kteří nasadili vlastní životy a svobodu, aby bránili demokracii. Statečně se postavili proti násilí, lžím a nesvobodě. Jedním z takových lidí byl náš bývalý prezident Václav Havel, který se stal symbolem demokracie a humanismu. 17. Listopadu 1989 mě byly necelé dva roky, dění okolo mě vůbec nezajímalo. Proto se opřu o jeho myšlenky:
Stěžejním tématem pro Václava Havla byla vždy občanská společnost. Její činnost se snažil probudit v době svého disidentství, v dobách komunismu, a odkazoval na ni i ve funkci prezidenta. Podle Havla se naléhavost občanství nikdy nevyčerpá. Naopak, je vždy aktuální a také nedosažitelná stoprocentně, protože vyžaduje odvahu, vůli k pravdě a svědomí, vnitřní svobodu a nezávislost, stejně jako odpovědnost jedince k celku.
Občanská společnost je předpokladem demokracie. Co ji tvoří? Dle Havla to byla vždy empatie každého člověka k tomu, co se děje kolem něj. Zdůrazňoval fakt, že pokud je ohrožena svoboda a důstojnost kdekoli na světě, je tím pádem ohrožena svoboda a důstojnost každého člověka, což je útok na samou podstatu lidství, a tím je ohrožena budoucnost nás všech. V Havlových očích nebyly demokracie a svoboda nějakým, darem z nebes, nýbrž hodnotami, které je potřeba si vybojovat, kterých je třeba si vážit, pečovat o ně a bránit je.
My naštěstí nemusíme bojovat a nasazovat životy. Na nás je budovat občanskou společnost, vážit si svobody a pečovat o demokracii. To je naším cílem i tady v Tachově. Otevřeně komunikujeme a zapojujeme vás do procesu rozhodování, tak abychom jsme se společně starali o rozvoj našeho města i jeho obyvatel. Chceme, aby v Tachově společně s rozvojem občanské společnosti vzkvétala i demokracie. I proto jsme založili tradici oslav 17. listopadu.
Matouš Horáček projev
Dětství v totalitě jsem prožil z části ve městě Most. Bylo to před rokem 1989 a pamatuju si, jak jsme nesměli vycházet z domu, protože mlhy tam hrály všemi barvami a byly jedovaté tak, že občas mamka už nenašla prádlo, které zapomněla po výstraze sklidit.
Krušné hory připomínaly měsíční krajinu a všude to hrozně smrdělo kouřem. Tam v mostecké uhelné panvi se budoval prosperující socialismus takovým stylem, že to málem nepřežila příroda ani lidé.
Pamatuju si, jak v zájmu plnění norem v textilkách v Podkrkonoší měnila řeka barvy podle toho, co do ni kdo zrovna vypustil. Místo vody bylo koryto plné hnusných šedivých cárů jakési chemické hmoty.
Zhruba v roce 1990 jsme se s rodiči přestěhovali do Tachova. Na náměstí u zeleniny stály dlouhé fronty. Ale vzduch tu byl čistý a táta získal lukrativní práci - vysoušel pohraniční louky - melioroval. Z toho co se dělo kolem mě, jsem jako dítě neměl moc rozum. Když mi rodiče jednou řekli, že se od nás odtrhne Slovensko, tak jsem si myslel, že mají Slováci nějaký svůj ostrov, kam se všichni přestěhují.
S věkem ale človeku začnou věci docházet a nemohl jsem se ubránit pocitu, že nám sem do pohraničí ta demokracie leze tak nějak pomaleji a řada sousedů žila dál duchem předrevolučním. Částečně z deziluze, která je po divokých devadesátkách přepadla a částečně protože jim v minulém režimu bylo prostě lépe.
Dnes to je už 34 let co proběhla Sametová revoluce. Máme volné hranice. Krušné hory se zelenaji a bude z nich CHKO. V Podkrkonoší jsou zase potoky plné ryb a moji tachovští sousedé ve velkém jezdí vydělávat do Německa. Nikdo se nestřílí za to, že přeleze kopec do Barnau.
Demokracie má spoustu výhod. Zejména těch, které zažíváme každý z nás, jen si je často neuvědomujeme, protože to je pro nás samozřejmost. O svobodu a demokracii je ale potřeba pečovat. Naše město je ten prostor, kde se ta péče může projevit nejvíce.
Je totiž jenom na nás, jaký ten život v Tachově budeme mít a jak o naši svobodu, kulturu a život ve měste budeme pečovat.
Práce na radnici a rozhýbávání všech věcí, které tu v našem městě chceme, je často náročné. Chvíle, jako je tato, ale dokazují, že to má smysl. Jsem rád, že můžu být u toho, kdy tato tradice vzniká a věřím, že bude pokračovat a že si tento svátek svobody a demokracie budeme připomínat všichni společně s českou vlajkou v ruce a bude nás tu každý rok víc.
Děkuji vám všem a zejména všem dobrovolníkům, kterým není tento svátek lhostejný a pomohli toto setkaní uskutečnit.
Děkuji.